Poté co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji, z
lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku,procházím nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy, vycházím ven a jdu na tramvaj.
Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, má ztrátu paměti!
Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu.
Objednávám si pivo, které číšník kvůli třesu rukou vyleje, než dojde k mému stolu. Nevadí, jsem optimista, chci zaplatit, ale
číšník nerozezná stovku od tisícovky!
Jdu domů a tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci. Odpovídámže ne a že jsou na to ještě příliš mladí.
Odložím obě protézy, pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin Kalouska, který se k naší radosti v plné síle a zdraví
dožívá sto dvaceti let!
