Tvé video a popisky mi připoměli jak jsem dopadl já ze svím prvním pořádným autem.
Měl jsem ho dva roky, jezdil jako blázen a myslel jsem, že mi to bude vycházet pořád.
Pod dojmem nejlepšího řidiče jsem neváhal projíždět zatáčky dveřma napřed a to i v rychlostech přes 100km/h.
Což se mi také stalo osudové v mě dobře známé zatáčce, do které jsem poslal auto cca ve 130km rychlosti, následoval smyk na pokraj přetočení, srovnání s následkem přetočení do druhého smyku, ale to už jsem byl v další zatáčce a čumákem na druhou stranu než by se mi v tu chvíli hodilo, následoval let přes pravý pangejt, silnice byla zařízlá 1,5metru pod úroveň terénu, takže mne břeh nakopl a já se vzduchem a s výkruty vrátil na silnici kde jsem se se ještě několikrát v téměř bezkontaktních kotrmelcích přetočil a po střeše se doklouzal cca 200m z kopce do levého pangejtu. Já si pomatuju jen náraz do břehu také detailně jak se nafukuje airbag(bylo to jak nekonečné 3 vteřiny asi adrenalinem), pak následovala chvíle ticha, několik nárazů ze všech stran, a nakonec jsem už jen slyšel šoupající se auto a pořád tomu nebyl konec, cítil jsem hlavou jak se zmačklá střecha až na sedačky vlní a tvaruje podle silnice a modlil se aby už byl konec.
Všechny ty detaily mi řekl člověk, kterého jsem před zatáčkou riskantně předjel, měl vše jak v kině
Nestalo se mi nic, mimo očí plných střepů a totálně namoženého celého těla (bolelo fakt všechno a hodně!!!)
Do auta jsem sedl hned druhý den, a jel jak posraný a dlouho mi to vydrželo, dnes sice jezdím zas svižně, ale už ne bez mozku jako tomu bývalo, přece jen je to 6let a člověk zapomíná a romanovo video mi vše oživilo.
Díky r0míku..