Taky si pamatuji, jak jsem začal makat po střední a první výplata byla 14 000 a připadal jsem si jak king. Když přišlo na první vraceni daní, přišla výplata 28 000 a myslel jsem že umřu blahem. Teď, o 7 let později, když mi dojde 28 na účet + 2000 stravenky, tak si řeknu žádná sláva.
Jenže teď mám taky hypotéku, inkaso, naplnit lednici a to jsou měsíčně úplně základy.... Bydlím s Kamilou, hypo platím sám, protože barák jsem si prostě postavil sám s tátou, dřeli jsme na tom přes 5 let sami dva a prostě je můj a kdyby něco, měj se, zabal kufřík a ahoj, tečka. Na půl platíme jen jídlo a inkaso a zbytek podle domluvy. Auto živím jen já....
Myslím si, že se mám docela fajn, ale na vyskakování to extra není. Děti nemáme a ani je neplánujeme. Osobně je nechci a představa dítěte je pro mě panika obrovská. Nejsem člověk, co by měl mít děti.... Ale i tak bych si představoval měsíčně tak 35 000 čistého a pak bych si žil, podle představ....
U mě v práci je reálné toho dosáhnout. Dokaží ocenit dobrého a kvalitního člověka, ale musí proto něco dokázat. A proto se snažím jak to jde. Nedělám problémy, snažím se dělat i věci nad rámec, chodit přesčasy, zapojovat se do projektů, začal jsem chodit do angličtiny atp atp... Průměrné plnění mám 115 % dlouhodobě a generální tohle sleduje a dává mi jasně najevo, že jsem pro firmu důležitý člověk. A zatím snad tahle strategie vychází.... ťuk ťuk.... navíc firmu čeká během následujících let expanze a v tom vidím velkou příležitost do budoucna.
Práce mě navíc baví, je tvůrčí a mám volné ruce, jak na to, takže mi nevadí dělat i ty věci nad rámec.
A tohle je podle mě problém. Klasika, jsme Češi...tady každej jen nadává nad pivem, jak je všechno na hovno, nebo jen ukazuje na druhé. Zrovna v práci to vidím denně. My jsme firma, kde když člověk ukáže, že chce, tak pak má možnosti. Jenomže nadávat a poukazovat po ostatních je jednodušší a potom to tak vypadá.... Já tenhle přístup prostě nechápu a naprosto mě vytáčí...
Pár známých takových mám... v práci se to snaží jen omrdat, iniciativa nula atp, ale pak se diví, že maj 17 a čus a každej si s nima vytře prdel. A mě pak jen dokáží říct, však ty máš pohodu, bereš 30, tobě to vyšlo... Ale už nevidí, že v práci prostě makám jak to jde, snažím se být 120%ní, dělám co mám, dělám jazyk atp....
Ale že by je napadlo místo toho dalšího večeru v knajpě sednout ke kompu a začít s tou angličtinou taky, to ne... proč by měly žeo
Klasickej příklad je kámoš... Takhle dobrej kluk, ale jeho klasická odpověď na všechno je
" to mrdám "... Má přítelkyni na mateřské, roční dcerku a neustále nadává, nebo se oni dva hadají, že nemaj cash... ale to že dohromady daj 2 krabičky za den, to už je nesere.
Minule mu řikám, "Hele kolik vy měsíčně prokouříte ?" prej 2 krabky denně určitě... říkám mu " hele, to máš dejme tomu 200 za den, takže 6000 měsíčně, takže kámo 72 000,- za jeden rok. " Hleděl a nevěřil

... když jsem mu na to ještě řekl, že to je za 3 roky skoro čtvrt milionu jen v cigaretách, tak málem spadnul ze židle... Ale sám by si to nebyl ani schopnej spočítát, hlavně že všechno je na hovno a všichni jsou kokoti
Podle mě je dnes doba, kdy to člověk musí mít všechno pevně ve SVÝCH rukou a za něčím si jít... nespoléhat na nic a na nikoho
Mě je 27, v 36 bych měl mít po hypotéce a v té době snad už nějakou kariéru a k tomu i plat a bude mi/nám snad hezky. Ale kdybych po tom nešlapal, tak budu akorát v prdeli a mektat u piva...