Rozesmál mě teď pár dní zpátky děděček od přítelkyně. Přijel jsem k nim domů a byla otevřená brána do dvora - přijel jsem BAUem, protože můj kombík byl v ten moment nepojízdný. Děda byl venku, tak si to prohlížel - říkám, to mám s bráchou na okruh a semtam na nějaký vrch na blbnutí, není to leštěnka, ale docela to hezky jezdí. Na to mi bylo odvětěno, že tomu věří, že to může jet hezky, tak jsem tak z hecu nadhodil: " Chcete svízt? " ...chvilku ticho a přiletěla mi odpověď: " A víš, že jo? Jedem!" To jsem popravdě nečekal, ale tak jsme sedli jeli, tak jsem tomu šlapal a čekal jsem odezvu a děda úplně nadšenej: " to jo, to jo, to je vono, to mám rád ten zátah. " Tak jsem byl dost překvapenej. Přijedeme zpátky před bránu - tam nastoupení všichni - přítelkyně s rodičema a vykulený oči - my přijeli jak dva puberťáci s rohlíkem od ucha k uchu
Tak jsme se o tom pak bavili a dozvěděl jsem se, že měl kdysi jako dárek zážitkovou jízdu a řídil tady v okolí Olomouce Lambo a že se toho vůbec prý nebál
No a když jsme vlastně z auta vystupovali tak mi říkal - " Podívej se, jak nevěřícně čumijou! "
No já měl vnitřní pocity dost podobný
Totálně mě převezl
