Re: Politika z pr.. do pr..
Napsal: 11.02.2021 15:21
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych.
Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?
Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.
Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím - a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.
Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy - každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný - a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.
Jestliže tato morálka nebo toto černobílé vidění světa je ještě spojeno - a to bývá - s neschopností rychlejších pohybů v sémantickém poli, s neschopností propadat se z jedné sémantické roviny do druhé, vede to k nedostatku smyslu pro humor. Jestliže mám nedostatek smyslu pro humor a ti druzí se smějí, nutno si zákonitě myslet, že se smějí mně. To vede k ostražitému, číhavému, nepřátelskému postoji vůči světu, k podezřívavosti a k neustálé snaze dokázat a proklamovat svoji chytrost a ke strachu, aby ze mě nikdo neudělal hlupáka. A tak vzniká obraz - bohužel ve společnosti tak frekventovaný -, který za určitých okolností - a tou okolností je právě doba -,kdy zodpovědnost za naše životy přechází na nás samé, dá těmto rysům v nezakrývané podobě zaznít."
Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Proč se o tom dnes zmiňuji?
Pro oblast intelektově podprůměrnou, když pominu stavy patologické, jsou charakteristické některé rysy, které si možná všichni neuvědomujeme, a neuvědomujeme si je zejména tehdy, jestliže se stýkáme na univerzitě pouze mezi sebou. Jestliže jedinec, který je v této intelektové kategorii, má nějakým způsobem rozumět světu, má-li se v něm nějak pohybovat a má-li ho nějak uchopit, musí si ho drasticky zjednodušit. Těmto lidem - je to tedy polovina národa - uniká ona složitá mnohotvárnost, komplementarita, mnohoznačnost světa, a to, co z tohoto světa v jejich očích zbývá, se dá rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólné elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení. Někdo je buď dobrý, nebo špatný. To, že hranice mezi dobrem a zlem neprochází ani mezi novými a starými strukturami, ani mezi komunisty a nekomunisty, ale srdcem každého člověka, to uniká. Podobně unikají i jiné komplikovanosti.
Černobílé myšlení bohužel kontaminuje i morálku. Dobré je pouze to, čemu rozumím - a toho není mnoho. To, čemu nerozumím, je špatné. Odtud filozofie je nesmysl, matematika je k ničemu, kybernetika je pavěda, genetika je rovněž pavěda.
Z tohoto intelektového zázemí potom pramení tzv. lidové pravdy - každý cikán krade, každý žid je lichvář, každý zrzavý je zákeřný - a ty mívají často nacionální charakter. K tomu se přidává určitá sugestibilita.
Jestliže tato morálka nebo toto černobílé vidění světa je ještě spojeno - a to bývá - s neschopností rychlejších pohybů v sémantickém poli, s neschopností propadat se z jedné sémantické roviny do druhé, vede to k nedostatku smyslu pro humor. Jestliže mám nedostatek smyslu pro humor a ti druzí se smějí, nutno si zákonitě myslet, že se smějí mně. To vede k ostražitému, číhavému, nepřátelskému postoji vůči světu, k podezřívavosti a k neustálé snaze dokázat a proklamovat svoji chytrost a ke strachu, aby ze mě nikdo neudělal hlupáka. A tak vzniká obraz - bohužel ve společnosti tak frekventovaný -, který za určitých okolností - a tou okolností je právě doba -,kdy zodpovědnost za naše životy přechází na nás samé, dá těmto rysům v nezakrývané podobě zaznít."
urážet, to by Vám šlo 
